I když svařování na zemi má určité romantické kouzlo, časem se vám zprotiví. Člověka bolí záda, popřípadě kolena a není nemožné si také připálit sáček. Takže svařovací stolek, či stůl se dozajista hodí. Já si jeden takový vyrobil.

 Jako základ jsem použil rám ze staré doma dělané cirkulárky. Ta sice ještě sloužila, ale pořídil jsem si jinou se silnějším motorem a mohutnější hřídelí.

Rám má ideální rozměry i výšku, takže stačilo pár úprav a může vesele fungovat v nové roli.

Na svařovací stůl je ideální litinová deska, protože se na ni nechytají návarky ani struska a přesto vede proud. Litinovou desku jsem bohužel neměl k dispozici a ani v kovošrotu se touto dobou nic podobného neobjevilo. Tak jsem si musel poradit jinak.

„Rozseknul“ jsem to tak, že polovina stolu bude šamotová (z šamotových cihel) a na polovinu použiju plech. Měl jsem plech o síle asi 10 mm, který je sice orezlý, ale to v podstatě vůbec nevadí.

Šamotové cihly jsou silné asi 7 cm, tak jsem musel vymyslet způsob, jak je a plech dostat do jedné roviny. Použil jsem dva kovové rámečky, které jsem měl od souseda.

Jeden jsem přivařil přímo na rám, do něj přijdou pak ty cihly, a druhý jsem vypodložil a přivařil opačně. K tomuto druhému jsem pak přivařil plech.

Pak nastal čas přimontovat kolečka pro snadnější manipulaci. Měl jsem dvě z nějakého grilu, nebo co to bylo, které naprosto vyhovují. Původně jsem je chtěl připevnit i s těmi konzolkami, ale celá konstrukce se pak „vrtěla“ a působila, že se každou chvíli zhroutí. Tak jsem je nakonec připevnil přímo na nohy rámu a fungují naprosto dokonale.

Nakonec jsem se pustil do šamotové části stolku. Jelikož cihly nejsou moc velké a rámem by propadávaly, přivařil jsem nejprve různé zbytky vinglů dovnitř rámu tak, aby cihly podpíraly. Pak jsem začal upravovat cihly.

Potřeboval jsem, aby šamotová část stolu byla stejně vysoká i široká, jako ta plechová. Proto jsem musel v krajních cihlách vyříznout „falc“ na kovový rámeček, v kterém šamotové cihly leží. A to tak, aby po stranách přesahovaly až do šířky plechu.

Také přivařením rámečku na rám stolu vznikl stupínek, díky němuž byly cihly výše než plech. Takže jsem musel v cihlách ještě vybrousit ještě jeden falc na tento stupínek.

Hotový stůl mě potěšil. Ještě jsem seřízl okrajové rohy plechu i šamotových cihel, aby se mi páni synové o ostré rohy nezabili a bylo hotovo.

Stolek jsem už použil a proti svařování na zemi je práce na něm naprosto perfektní.

Zbývá ještě pár vychytávek, které udělají práci ještě komfortnější. A sice šamotové cihly slepím dohromady, aby vytvořily jednu desku (tím se vyplní i spáry mezi nimi) a celou tuto desku přilepím ještě k rámu. Lepení provedu pomocí nějaké kamnářské hlíny, aby žárem spoje nepraskaly. Budu tam svařovat i autogenem.

Pak ještě zbývá připevnit svěrák a malý šuplík na svařovací pomůcky (kleště apod.). Z držáku motoru, který zůstal na původním rámu, ještě vznikne stojan na propan-butanovou bombu.

Ale to někdy příště.

kutil Michell